1. Člen neurčitý (a/an)

A a an jsou členy neurčité. Používají se, když mluvíme o něčem, o čem posluchač ještě neví. Použijeme je tedy před podstatnými jmény zastupujícími něco nebo někoho, o kom jsme se ještě nezmínili.

• Paul : Hi Peter, I saw an accident this morning outside my house.
• Paul: Ahoj Petře, dnes ráno jsem před domem viděl autonehodu.
• Paul zde mluví s Peterem o té nehodě poprvé. Peter o ní doteď nevěděl.

A a an také používáme, když mluvíme o profesi.

• I am an English teacher.
• Jsem učitel angličtiny.
• I am a builder.
• Jsem stavitel.

A použijeme, když následující podstatné jméno začíná na souhlásku (consonant): a house, a building, a car (nějaký dům, nějaká budova, nějaké auto).

An použijeme, když následující podstatné jméno začíná na samohlásku (vowel) (tzn. a, e, i, o, u).

Toto pravidlo se řídí podle výslovnosti. Záleží na výslovnosti, nikoli psaní slova.

Jestliže se na začátku následujícího slova vyslovuje souhláska (consonant sound), například „university“ (čte se [ju…]), pak použijeme a (tedy „a university“).

Pokud se na začátku následujícího slova vyslovuje samohláska (vowel sound), například „hour“ (čte se [au…]), pak použijeme an (tedy „an hour“).

2. Člen určitý (the)

The použijeme, když víme, že posluchač ví (nebo si to může domyslet), o kom nebo o čem konkrétně mluvíme.

The také musíme použít v případě, že věc, o které mluvíme, jsme už dříve zmínili.

• Paul : Hi Peter, I saw an accident this morning outside my house.
• Paul: Ahoj Petře, dnes ráno jsem před domem viděl autonehodu. (Paul zde mluví s Peterem o té nehodě poprvé. Peter o ní doteď nevěděl.)
• Peter: Hi Paul, do you know how the accident happened?
• Peter: Ahoj Paule, víš, jak se ta nehoda stala? (Peter i Paul už o té nehodě vědí.)

The používáme, když mluvíme o geografických místech na zeměkouli.

• the North Pole
• severní pól
• the equator
• rovník

The používáme, když mluvíme o řekách, mořích a oceánech.

• the Nile
• Nil
• the Pacific
• Tichý oceán
• the English channel
• průliv La Manche

The také používáme, když mluvíme o jedinečných věcech.

• the rain
• déšť
• the Sun
• slunce
• the wind
• vítr
• the world
• svět
• the Earth
• země
• the White House
• Bílý dům

Nicméně pokud popisujeme určitý druh těchto věcí, použijeme a/an.

• I could hear the wind.
• Slyšel jsem vítr.
• There's a cold wind blowing.
• Fouká studený vítr. (Studený je zde druh větru.)

The se také používá, když říkáme, že určitá osoba nebo věc je nejlepší, nejznámější, atd. V tomhle použití obvykle „the“ vyslovujeme s důrazem.

• Harry's Bar is the place to go.
• (Pokud chceme někam vyrazit) Harryho bar je nejlepší.

The neznamená všechny.

• The books are expensive.
• (Ne všechny knihy jsou drahé, jen těch několik, o kterých mluvím.)
• Books are expensive.
• (Všechny knihy obecně jsou drahé.)

3. Kdy se člen nepoužívá

Obvykle nepoužijeme žádný člen, když mluvíme o věcech všeobecně.

• People are worried about rising crime.
• Lidé se bojí narůstající zločinnosti. (Lidé všeobecně, tudíž žádný člen.)

Člen nepoužijeme, když mluvíme o sportech.

• My son plays football.
• Můj syn hraje fotbal.
• Tennis is expensive.
• Tenis je drahý.

Člen se nepoužije před nepočitatelnými podstatnými jmény, když o nich mluvíme obecně.

• Information is important to any organization.
• Informace jsou důležité pro každou organizaci.
• Coffee is bad for you.
• Káva ti škodí.

Člen nepoužíváme před názvy zemí, s výjimkou těch, které označují více oblastí (jsou v množném čísle), nebo obsahují slova state(s) (stát(y)), kingdom (království), republic (republika), union (svaz). Tato slova jsou obecná podstatná jména, proto vyžadují člen.

• Bez členu
• Italy, Mexico, Bolivia, England
• Itálie, Mexiko, Bolívie, Anglie
• The
• the UK (United Kingdom), the USA (United States of America), the Irish Republic
• Spojené království, Spojené státy americké, Irská republika
• Množné číslo
• the Netherlands, the Philippines , the British Isles
• Nizozemsko, Filipíny, Britské ostrovy